Přihlášení učitele
Jméno:
Heslo:

  Vstup studenta
Kód:




Taxonomie WebQuestových úkolů

volně podle článku - Bernie Dodge : WebQuest Taskonomy: A Taxonomy of Tasks

Definice úkolu je nejdůležitější částí tvorby WebQuestu. Popisuje cíl, na který se má soustředit činnost studentů a konkretizuje výukový záměr autora. Správně nastavený úkol je reálný, motivující a vyvolává myšlenkové pochody jdoucí nad rámec holého pochopení daného problému.

Od roku 1995, kdy model WebQuestu vznikl, bylo vytvořeno již velmi mnoho úloh. Učitelé ho adaptovali do svých vlastních někdy i velmi odlišných podmínek. Z jejich nápadů lze odvodit několik typických forem, v nichž se WebQuestové úlohy opakovaně vyskytují. Právě jejich popisu se věnuje tato taxonomie a doporučuje jejich optimální využití. Jejím cílem je zároveň rozšířit diskuzi na toto téma a přispět tak ke zvýšení naší schopnosti vytvářet kvalitní WebQuesty.

Řazení kategorií v tomto přehledu je, kromě té první, zcela náhodné. Úvodní kategorii – Upevnění učiva – je možno považovat za základní. Je vhodné na ní pohlížet jako na jakýsi odrazový můstek k realizaci mnohem důmyslnějších WebQuestů odpovídajících kategoriím následujícím. V praxi se běžně stává, že WebQuest kombinuje úkoly dvou nebo i více kategorií.

 

Typy úkolů:

Upevnění učiva

Někdy od studentů nežádáme nic jiného, než aby zpracovali určité informace a přesvědčili nás o tom, že jim porozuměli. Současné výzkumy ukazují, že takto pojaté tradiční výukové postupy zcela neodpovídají moderním inovativním metodám. Přesto se mohou uplatnit např. jako užitečný úvod do přípravy na využití Webu jako zdroje informací. Studenti mohou předávat závěry svých zjištění ve formě počítačových prezentací, vytištěných zpráv nebo jinak.

V praxi se tento typ WebQuestů vyskytuje nejčastěji. Přestože jejich hodnota je proti ostatním poněkud nižší, mohou úspěšně plnit nějaký konkrétní účel. Zeptáte se možná, jak poznat zda úkol spadající do kategorie upevnění učiva vůbec je, či není, možno označit za WebQuest. Odpověď není jednoznačná. Záleží především na míře transformace, kterou při řešení úkolu provádějí studenti. Pokud je úkolem pouze odpovědět na jednoduché otázky s předem zřejmými odpověďmi, pak se v žádném případě nejedná o WebQuest, ani byly-li odpovědi nalezeny na Webu. Taková úloha spíše připomíná formulář se seznamem odkazů.

Úloha typu upevnění učiva splňuje požadavky WebQuestu tehdy, když:

  • formát a obsah výstupu je výrazně odlišný od vstupů (výstup nevznikl pouhým kopírováním dat);
  • studenti mají dostatek prostoru k vlastnímu rozhodnutí, o čem referovat a jak svá zjištění prezentovat;
  • vyžaduje a podporuje schopnost shrnout, seřadit a zpracovat informace.

Vhodným postupem je použít úlohu typu upevnění učiva jen jako základní stupeň nutný ke zvládnutí potřebné problematiky a doplnit ho nějakou další činností např. z těch, které budou následovat.

 

Kompilace

Jedná se většinou o poměrně snadný úkol, v němž se sbírají informace z různých zdrojů a vytváří se z nich určitý výstup. Výsledná kompilace bývá publikována na Webu nebo má nějakou jinou ne přímo digitální podobu. Příkladem může být třeba kuchařka sestavená z receptů nalezených na Webu (a ověřená), přehled listů stromů sloužící k jejich identifikaci, virtuální tématická výstava sestavená ze zdrojů internetu, zpracování historických událostí určitého období apod.

Správná kompilace vede studenty k bližšímu seznámení s danou problematikou a vyžaduje, aby byli schopni na jeho základě provádět kvalifikovaný výběr vhodných informačních zdrojů a tento výběr zdůvodnit. Kromě toho musí být schopni látku získanou z odlišných zdrojů v různých podobách organizovat, přeformulovat a integrovat.

Má-li úloha typu kompilace splňovat požadavky skutečného WebQuestu, musí i zde platit podmínka nutné transformace – neboli přidané hodnoty ze strany studentů. Prostý seznam odkazů zákonitě nemůže stačit.

Dosáhnout potřebné transformace schopností studentů pomocí úlohy typu kompilace lze např. takto:

  • použitím informačních zdrojů odlišných formátů s nutností jejich přeformátování a přeformulování;
  • stanovením pouze obrysových zásad (standardů) pro realizaci a hodnocení výstupní kompilace, to znamená ponecháním volnosti studentům, jakou formu svému produktu dají;
  • požadavkem, aby si studenti definovali a zdůvodnili vlastní pravidla na výběr vhodných položek, na jejichž základě budou svou kompilaci vytvářet.

 

Řešení záhady

Záhady má každý rád. Určité tajemství dokáže často žáky i studenty bez rozdílu věku pořádně motivovat, aby se začali problémem zabývat hlouběji. Úkol tohoto typu může mít formu hádanky nebo přímo detektivního pátrání založeného na nalezení a vyhodnocení důležitých stop. Zkoumaná záhada přitom nemusí být vůbec současná, může být klidně třeba historická.

Dobře navržené řešení záhady musí vyžadovat zpracování informací z více zdrojů. Nesmí to být prosté nalezení odpovědi na jednom místě. To znamená, že student musí být schopen:

  • získat informace z více zdrojů;
  • na základě dedukce je pospojovat dohromady a zobecnit;
  • bližším zkoumáním eliminovat falešné stopy, jež na první pohled mohou vést ke snadnému řešení.

Záhada může v některých případech vzhledem k nutné fiktivnosti působit nereálným dojmem. Zvýšení zájmu studentů o řešení však tento nedostatek bohatě vyvažuje. Je ale dobré se vždy snažit nereálnost záhady co nejvíce eliminovat jejím zasazením do zcela skutečného prostředí, v němž pracují specialisté potřebných oborů – např. archeologové, historikové, astronomové či astronauti, detektivové apod.

 

Zpravodajství

Pokud je s problematikou, kterou se má WebQuest zabývat, spojena nějaká významná událost, můžete studenty požádat, aby se stali reportéry, tuto událost popisujícími. Takový úkol vyžaduje sebrat všechna dostupná fakta a uspořádat je ve stylu typickém pro mimořádné zpravodajství. Na tom, zda se jedná o noviny, rozhlas, televizi či Web, již tolik nezáleží. Je velmi důležité při hodnocení výstupů klást velký důraz na faktickou správnost všech údajů. Přes veškerou snahu se nejspíše ukáže, že na tu samou věc se dívá každý trochu jinak. Je dobré, když si děti již v mládí uvědomí, že ve skutečnosti jsou všechny zprávy určitým způsobem zkresleny pohledem svého tvůrce.

Typickými událostmi, jejichž zpracování tímto způsobem má výukový efekt, jsou např. různé živelné pohromy, u nichž je vhodné studovat mechanizmus vzniku i správné modely chování, řešení aktuálních politických problémů, jež mívají často svůj původ v minulosti, oslavy výročí, nejnovější vědecké objevy, ocenění apod.

Dobře udělané zpravodajství od studentů vyžaduje:

  • maximalizovat přesnost využitím několika různých záznamů události;
  • zlepšit vlastní pochopení události seznámením se s odlišnými názory;
  • nastudování originálních informačních zdrojů vztahujících se k události;
  • průběžné ověřování správnosti svých informací s ohledem na minimalizaci nepřesných údajů.

Úlohou učitele u úloh tohoto typu je předložit studentům vhodné informační zdroje a vyprovokovat ducha serióznosti a přesnosti při zpracování zpravodajství.

 

Návrh realizace

Návrh realizace je úkolem, během něhož se připravuje plán určité akce nebo výroby nějakého produktu. K výsledku se přitom musí dospět za předem daných podmínek. Samotné provedení akce nebo výroba produktu přitom není součástí zadání.

Typickým WebQuestem tohoto typu je příprava cesty odpovídající zájmům různých členů rodiny, průzkum volných míst a příslušných kvalifikačních požadavků na zaměstnance, hledání a vybavování budoucího bytu nebo domu, návrh na poznávací výlet za nějakou historickou či přírodní památkou apod.

Klíčovou vlastností úkolu tohoto typu je vytvoření autentických podmínek, takových, v nichž by se podobný návrh realizoval v praxi. Připravovat návrh čehokoli bez omezení daných skutečnými podmínkami (např. rozpočtem), je natolik iluzorní, že nemá opravdový výukový efekt.

Dobře připravený návrh realizace má tyto vlastnosti:

  • popisuje produkt, který někde někdo skutečně potřebuje;
  • pracuje v podmínkách odpovídajících skutečným;
  • ponechává v rámci těchto podmínek prostor řešitelům pro vlastní tvořivost.

 

Tvůrčí počin

Tvůrčí počin je naopak činností, při níž se nějaký produkt skutečně realizuje. Možností je celá řada – skutečný řemeslný výrobek, kresba, tvůrčí psaní, divadelní či hudební představení, záznam zvuku či videa apod. Ze studentů se stávají tvořiví umělci, jejichž úkolem je samostatně se vyjádřit. Omezeni jsou jen zadáním a technickými možnostmi zvoleného typu produktu. Právě tvořivost a úroveň sebe-vyjádření jsou hlavními kritérii hodnocení výsledku.

Pomineme-li tvůrčí počin realizovaný v mechanických dílnách, je typickým úkolem spadajícím do této kategorie digitální vyprávění příběhů (odkaz vede na Zajímavost Učitelského spomocníka obsahující bližší popis). Velký úspěch a zároveň obrovský výchovný efekt mívají různá školní představení (hraní rolí) s tím, že dnes by jejich součástí vždy měla být i snaha o jejich zaznamenání v některé z elektronických forem a publikování. Co takhle třeba natočit pro svého zahraničního partnera video o škole a místě, kde se nachází. Nebo třeba tvorba diáře fiktivní rodiny žijící ve středověku, kde každý hraje zvolenou roli.

Stejně jako u minulé kategorie i zde hrají klíčovou omezující roli podmínky dané typem produktu a zpracovávaným tématem. V rámci těchto podmínek je třeba si dávat pozor na splnění těchto hlavních požadavků:

  • faktická správnost obsahu;
  • zachovávání zvoleného uměleckého stylu;
  • dodržování postupů zpracování produktu příslušného typu;
  • interní soulad všech prvků;
  • dodržení podmínek zadání (čas, velikost, rozsah, …).

Přes veškerá omezení musí tvůrčí počin dávat prostor k vlastní tvorbě. Musí tedy být do značné míry otevřený. Dobrý výsledek se pozná podle toho, že studenti v souladu se zadáním vytvoří zcela unikátní dílo, nepodobné ničemu známému.

 

Hledání konsensu

Nedílnou součástí některých témat je určitý rozpor. Lidé často nesouhlasí s názorem druhého. Příčinou bývají rozdíly v jejich systému hodnot, v tom, co považují za správné, v tom, do jakých životních situací se dostali a jaké jsou jejich osobní cíle. Svět není dokonalý a je důležité budoucí dospělé naučit rozdíly i rozpory chápat a umět se s nimi vypořádat. Právě to je cílem úkolu, v němž se hledá konsensus. Podstatou této činnosti je předkládání různých názorů na určitou věc, jejich uvážení a hledání přijatelných společných stanovisek tam, kde je to možné. Ať už se nám to líbí nebo ne, současný svět nám poskytuje pro hledání konsensu mnoho příležitostít.

Konkrétním příkladem úkolu, jehož součástí je i hledání konsensu, je např. WebQuest Toma Marche Čína (WebQuest.cz ho pužívá jako vzorový), v němž se členové týmu expertů musí v rámci protichůdných pozic shodnout na společném znění svých doporučení ovlivňujících politiku vlády. Jiným typem úlohy náležející do této kategorie je brainstorming. Zde se jedná o formalizovaný způsob hledání nejlepších možných řešení určitého problému, který může být vlastně součástí téměř každého WebQuestu. Článek s popisem brainstormingu je implicitní součástí každého zadání ve WebQuest.cz. Simulace určitého dohadovacího řízení probíhající formou hry přímo ve třídě je každopádně velmi účinnou výukovou metodou využívající hraní rolí.

Dobře připravená úloha typu hledání konsensu by měla:

  • zapojit studenty nahlížející na problematiku z různých pozic a zkoumající tudíž odlišné informační zdroje;
  • být postavena na skutečném rozporu, takovém, který existuje a byl medializován i mimo samotnou třídu;
  • zahrnovat kromě fakt též názory zainteresovaných;
  • vést k obdobným výstupům, jaké bývají realizovány v praxi (zpráva, dohoda, doporučení, memorandum apod.).

 

Lobování

Vždy se najdou jedinci, kteří s vámi nesouhlasí. Jste pochopitelně přesvědčení, že se mýlí. Je proto třeba osvojit si schopnost je o své pravdě přesvědčit. Lobování je něco víc než prosté vypracování referátu pracujícího s fakty získanými ve výuce. Podobně jako v reálném životě děje se i zde přesvědčování např. formou virtuálního slyšení před městskou radou nebo před soudem, formulací otevřeného dopisu zodpovědným činitelům, novinových článků, výrobou plakátů, rozhlasových nebo televizních pořadů apod.

Typické WebQuesty tohoto typu se zabývají aktuálními ve společnosti diskutovanými tématy – např. konkrétními otázkami ochrany životního prostředí, vývojem Evropské unie, kontroverzními zákony schvalovanými v poslanecké sněmovně apod.

Lobování bývá někdy spojeno s hledáním konsensu. Ale ne vždy. Rozdíl mezi těmito dvěma různými činnostmi spočívá v tom, že konsensus se buduje vždy uvnitř třídního kolektivu. Lobování však naopak probíhá směrem ven.

Má-li mít lobování vůbec nějaký smysl, je třeba aby:

  • byla pro přesvědčování nalezena vhodná cílová skupina, jejíž názor je odlišný, neutrální nebo se o věc dosud nezajímá.

 

Sebepoznávání

Občas je vhodné do výuky zařadit úkol, jehož cílem je na základě studia vhodných materiálů lépe poznat sama sebe. Je pravda, že v současné době se aktivit toho typu v našich školách příliš mnoho nevyskytuje. Přesto mohou být výukově velice zajímavé.

Vhodným příkladem může být např. zpracování tématu „čím bych chtěl být, až vyrostu“, zajímavé jsou osobní postoje k umění nebo k literatuře, které mohou mít značný výchovný efekt v prohloubení uměleckého cítění nebo zájmu o čtení. Velmi pěkný je třeba v našem archivu lokalizovaný WebQuest Svět v den mého narození, v němž děti ze zdrojů internetu zjišťují a formou referátu zpracovávají informace o všem, co se na světě událo, když se narodily.

Dobře postavený úkol zabývající se sebepoznáváním by neměl dovolovat jen stručné odpovědi. Měl by zahrnovat:

  • dlouhodobé cíle;
  • etické a morální aspekty;
  • sebezdokonalování.

 

Analýza

Součástí poznávání je chápání toho, jak věci vzájemně souvisejí a jak se ovlivňují (viz Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů). Analýza dává možnost tento druh chápání posílit. Úkolem studentů je blíže prozkoumat chování určitého jevu v různých podmínkách a hledat shodné či odlišné vlastnosti. Zároveň se mohou pokusit najít příčiny zjištěných skutečností a jejich teoretické vysvětlení.

Tak například budou-li žáci studovat statistické rozdíly mezi různými zeměmi, neměli by se zabývat jen shromažďováním čísel. Měli by se snažit odhalit též příčiny zjištěných odlišností (třeba u dětské úmrtnosti, počtu rozvodů, úrovně vzdělání apod.). Většinou se ukáže, že k vysvětlení je třeba mít znalosti z celé řady různých oborů.

Proto hlavní podmínkou úspěchu analytického úkolu je:

  • přizpůsobení náročnosti schopnostem studentů (teoretické vysvětlení musí existovat a musí být studentům na stávající úrovni znalostí srozumitelné).

 

Rozhodovací řízení

Schopnost hodnotit je nejvyšším stupněm Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů. K tomu, aby se student dostal až na tuto úroveň, potřebuje dokonalou znalost příslušné problematiky. Provést správně hodnocení – třeba svého vlastního WebQuestového úkolu – navíc vyžaduje určitou znalost toho, jak takové hodnocení provádět a jak na jeho základě dospět ke správnému rozhodnutí.

Postup je buď takový, že se definují vlastnosti zkoumané věci a ty se pak seřadí podle významu nebo každá zvlášť jednotlivě ocení. Druhou možností je provést přímo informované rozhodnutí, která z několika možných variant je ta správná.

Uživatelé služby WebQuest.cz možná již znají pro přípravu autorů často používaný úkol Jak na WebQuest, v němž se po úvodním studiu kritérií kvality týmově provádí hodnocení několika vybraných WebQuestů. Zařadit hodnocení výsledků práce studentů přímo do výuky může být velmi vhodné. Nemusí to být jen samo-hodnocení, které je téměř povinnou součástí každého WebQuestu. Výsledky práce studentů (obrázky, představení, nahrávku, video, návrhy znaku školy, hymny, loga – vlastně téměř cokoli) mohou hodnotit i spolužáci nebo rovnou celá škola.

Specifickými, a přitom velmi hodnotnými, úkoly jsou simulace určitého skutečného rozhodovacího procesu, v němž hrají studenti role zúčastněných osob. Může to být třeba určitý významný soudní proces, jednání komise rozhodující o zásahu do životního prostředí, důležité zasedání OSN apod.

Dobře navržený úkol tohoto typu:

  • pomáhá studentům vytvořit strukturu kritérií a připravit rozhodovací proces např. poskytnutím vhodné formulářové šablony;
  • podporuje studenty ve vytváření vlastních kritérií hodnocení;
  • vyžaduje od studentů vysvětlení a obhájení jejich závěrů.

 

Vědecký experiment

Věda je zdrojem pokroku lidstva a je velmi důležité, aby děti věděly, jak funguje, a to i v případě, že se z nich nikdy vědci nestanou. Web nám dnes dává k dispozici takové množství dat, že není ani příliš obtížné prakticky si nějaký vědecký experiment vyzkoušet. Někdy může být řešení určitého vědeckého problému zkombinováno třeba s nějakou záhadou (např. odhalení zločinu na základě chemické analýzy). Velmi zajímavé jsou případy, kdy skuteční vědci pomáhají dětem porozumět současným poznatkům různých oborů. Dnes je možno se distančně přímo ze třídy zúčastnit i skutečného experimentu (např. pozorování mikroskopem nebo dalekohledem na dálku) či vyrazit na výpravu za poznáním (do vesmíru, po oceánu, za historickými vykopávkami apod.). Takovéto aktivity však již většinou nemívají formu klasického WebQuestu.

Vědecký experiment ve formě WebQuestu by měl každopádně zahrnovat:

  • vytvoření hypotéz na základě pochopení informací získaných z dostupných zdrojů;
  • testování hypotéz na datech, jež jsou v rámci úkolu k dispozici;
  • ověření, zda jsou hypotézy správné, a publikování výsledků ve formě standardní vědecké zprávy.

Důležitou podmínkou úspěchu WebQuestu tohoto typu je nalezení vhodného problému, k jehož vyřešení je k dispozici dostatek dat, a řešení není ani příliš triviální ani neúnosně složité. Přitom musí tématicky zapadat do vzdělávacího plánu školy typicky v některém experimentálně orientovaném předmětu (fyzika, chemie apod.).